Dřeviny rostoucí mimo les – významný biotop zvláště chráněných druhů živočichů

Antonín Krása

Stromy jsou fenoménem, s nímž se lidstvo setkává už dlouhá tisíciletí. Od nepaměti byly součástí naší kulturní krajiny, našich sídel, naši předci měli některé z nich za posvátné, chránili je. V baroku kulturní krajinu do jisté míry opanovaly a staly se základem pro mnoho krajinářsky nejhodnotnějších celků, kterými jsou zámecké zahrady, parky nebo významná stromořadí. Dnes ovšem, kdy řada těchto prvků dosáhla staršího věku, musíme na ně nahlížet komplexněji.

Strom, a zejména ten, který je součástí nějakého většího prvku, není pouze krásným velikánem, ale jeho hodnota pro lidskou společnost spočívá na více základech. A to s sebou bohužel někdy nese problémy při péči o něj. Stromy jsou totiž biotopem mnoha druhů, z nichž řada patří mezi zvláště chráněné, což zakládá zákonnou povinnost brát při péči o stromy a větší
prvky zeleně požadavky těchto druhů v potaz.

V současné době doznívá doba, kdy správci zeleně, zahradní architekti, památkáři, arboristé a ochrana přírody jen těžko nacházeli společnou řeč. Byla to nešťastná doba kolizí, konfliktů a neporozumění, ale naštěstí je skoro pryč. Postupně jsme spolu začali komunikovat, poznali svá východiska a učíme se navrhovat vhodná řešení. Taková, která nebudou nechtěným kompromisem, ale konsenzem, na němž mezi námi bude panovat shoda. Ale nejde to najednou, je třeba lépe poznat požadavky té které strany. A aby mohli ostatní partneři v této diskuzi lépe porozumět požadavkům ochrany přírody, připravil jsem seriál tří článků, v němž se pokusím vysvětlit to, z čeho vycházíme.

Ochrana zvláště chráněných druhů živočichů

Tím nejdůležitějším je zvláštní druhová ochrana živočichů ustavená zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. (dále jen zákon), konkrétně § 48 a 50. Mezi zvláště chráněné druhy (dále jen ZCHD) patří vybrané nejohroženější druhy naší fauny a flóry, které jsou považovány za hodné zvláštního zřetele a které se náš stát rozhodl chránit silněji než ostatní. Chráněny jsou totiž de facto všechny druhy, které se u nás přirozeně vyskytují. U většiny z nich jsou ale chráněny pouze jejich populace jako celek (§ 5 zákona), zatímco u ZCHD jsou chráněni i všichni jedinci, jejich vývojová stádia, ale také jimi užívaná sídla. A to může v některých případech znamenat problém, protože pro řadu živočichů je oním sídlem právě strom nebo skupina
stromů, přičemž ZCHD nesmí být nejen zabíjeni, ale ani rušeni v přirozeném vývoji. Zákon ale samozřejmě stanovuje možnost zažádat si z těchto zákazů o výjimku, protože jinak by byla znemožněna nejen péče o stromy, ale silně omezeno i mnoho situací, kde převažuje jiný veřejný zájem nad zájmem ochrany přírody.

Z pohledu zákona se ZCHD dělí na druhy ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené, přičemž míra jejich ochrany roste od ohrožených ke kriticky ohroženým. Jejich seznam uvádí prováděcí vyhláška k zákonu č. 395/1992 Sb. Jistou anomálií jsou pak ještě druhy, které jsou kromě našeho práva chráněny i právem Evropské unie, protože jejich ochrana je výrazně striktnější, respektive je mnohem těžší získat výjimku ze zákona, pokud je potřeba, protože je třeba splnit více podmínek k jejímu udělení (což je třeba příklad mnohokrát diskutovaného páchníka). Teoreticky je ale možné získat výjimku (§ 56 zákona) prakticky na cokoliv, včetně usmrcování ZCHD, k čemuž v některých případech neexistuje alternativa. To platí například pro
larvy některých druhů hmyzu, které prostě není možné z káceného stromu přesunout na jiné místo. Obecně je ale žádoucí hledat taková řešení, která minimalizují riziko střetů se zájmy ochrany přírody, protože na výjimky ze zákona není nárok a orgán ochrany přírody je nemusí udělit.

Jistě, teoreticky je možné o potřebné výjimky nežádat. Nerespektováním zájmů ochrany přírody se ale zodpovědná osoba podobá těm, kteří stromy v rozporu s ustanoveními o ochraně dřevin (§ 7, odst. 1 zákona) například poškozují poléváním horkou vodou v zimních měsících, nařezáváním či jinými činnostmi, které dřeviny ve výsledku usmrcují. Zadavatel a zejména realizátor prací se ale také vystavují zvýšenému riziku postihů ze strany orgánů ochrany přírody, zejména České inspekce životního prostředí.

Ty mohou mít různé podoby, jak pokutu, tak i například zastavení prací, což může být v mnoha případech ještě horší, protože to zabrání dokončení prací a následně třeba čerpání dotace. V zájmu každého investora by tedy mělo být, aby byl jeho záměr v souladu se zákonem. A toho lze dosáhnout nejlépe tak, pokud víme, zda konkrétní dřevina nebo jejich soubor představuje biotop některého ZCHD nebo nikoliv. Jistě, druhů vázaných na stromy žijí i v ČR tisíce (většinu druhového spektra představuje hmyz), ale mezi zvláště chráněné patří jen několik desítek z nich. Naučit se poznávat všechny není nezbytně nutné, ale každému správci zeleně či realizátorovi prací ušetří spoustu času, pokud bude schopen určit alespoň to, zda je pro ně daná dřevina potenciálním biotopem, nebo nikoliv. A to není, pro někoho možná překvapivě, až tak náročné. Rozpoznáváním konkrétních druhů se budeme zabývat v dalších dílech našeho seriálu (2. hmyz, 3. ptáci a savci), ale již nyní si představíme základní minimum, které velmi usnadní všechny následné kroky.

Jak poznat strom s výskytem ZCHD?

Většina ZCHD preferuje stromy určitých charakteristik, přičemž nejvíce z nich stromy staré a z dendrologického pohledu nemocné nebo poškozené. Mladý a zdravý strom je pro ně tedy poměrně nezajímavý, byť to neplatí například pro ptáky, z nichž část může hnízdit a hledat potravu i na těchto pro ostatní nezajímavých dřevinách. Větší pozornost je ale každopádně
třeba věnovat dřevinám velkým, starým a nějakým způsobem poškozeným.

Pro ZCHD jsou velmi důležité dutiny, zatímco jiné biologicky hodnotné mikrohabity (zlomy, chybějící kůra, výtok mízy, suché větve, plodnice hub) využívá méně druhů. To ale neznamená, že by nebyly z pohledu ochrany přírody zajímavé. Jsou, protože lákají specifické skupiny druhů, převážně hmyzu, jenže jde ve více než 99 procentech případů o druhy, které nejsou ZCHD. Pokud tedy chcete podpořit druhovou bohatost, chraňte stromy s těmito mikrohabity, ale pokud vám jde čistě o to, zda se na stromě vyskytují ZCHD, pak svou pozornost soustřeďte na dutiny. Ty totiž využívá jak hmyz, tak ptáci, ale i savci. Nejde ale jen o dutiny. Největším omezením pro realizaci jakýchkoliv prací bývá výskyt hnízdících ptáků, a proto je třeba dívat se okolo a poslouchat. Hnízdo není někdy snadné objevit, ale pokud slyšíte ptačí pípání, či
vidíte dospělé ptáky se zobáky plnými hmyzu, je zřejmé, že zde hnízdí. A pro ptáky platí jedno důležité upozornění. Mezi ZCHD patří jen menší část druhů, ale i všichni ostatní jsou chráněni výrazně silněji než ostatní druhy a prakticky se jejich ochrana blíží ochraně ZCHD. Z tohoto důvodu je proto vhodné pro zjednodušení situace brát všechny ptáky jako ZCHD. Výraznou pomocí je pak při zjišťování toho, zda je strom osídlen ZCHD, nebo není, i druh dřeviny. V podmínkách ČR jsou výrazně významnější listnaté dřeviny, zatímco jehličnaté hostí ZCHD méně, což platí u dřevin rostoucích mimo les ještě více než u druhů žijících v lese. A v rámci listnatých jsou to na prvním místě duby, ale například i lípy, jilmy a další dřeviny, které dosahují vyššího stáří a větších rozměrů. Většina ZCHD totiž není vázána na konkrétní druh dřeviny, ale potřebuje spíše dostatečnou nabídku potravy, úkrytů či míst k rozmnožování, která je větší u starších stromů. U ZCHD hmyzu pak hraje velkou roli také umístění v rámci ČR. Nejvíce druhů žije na jižní Moravě a dále v okolí Prahy či v Polabí, zatímco na většině ostatního území jich žije jen málo.

Návrh postupu řešení

Zjištění výskytu ZCHD nebo důvodné podezření na něj by mělo vést k přizvání zoologa, který nejlépe zhodnotí konkrétní situaci a navrhne vhodné řešení. Tím může být v některých případech žádost o výjimku, jindy jsou ale vhodné nebo dokonce nezbytné úpravy projektu, ať už jde o dobu jeho realizace nebo rozsah či podobu plánovaného zásahu. Zejména u větších
akcí, kdy nejde o ořez nebo kácení jediného stromu, ale například o úpravu velkého zámeckého parku, je proto vhodné zvážit přizvání zoologa už na samém počátku plánování projektu. Vždycky se sice nepodaří zabránit jistému zklamání majitele či jiného zadavatele
z toho, že nemůže realizovat vše bez omezení podle svých představ, ale neměla by nastat situace, kdy zahradní architekt vypracuje rozsáhlý detailní projekt, který je pak třeba následně měnit z důvodu druhové ochrany. Pokud je totiž zoologický průzkum součástí prvotní analýzy stavu daného prvku zeleně, je hned od počátku zřejmé, co je třeba v projektu zohlednit, a řešení se tak hledá snáze a také s lepšími výsledky, než když je vynuceno okolnostmi v pozdější fázi přípravy. Včasným přizváním zoologa je navíc možné zabránit i opačným situacím, kdy z důvodu předběžné opatrnosti projekt slevuje příliš mnoho ze svých prvotních záměrů z obavy z možných kolizí. Erudovaný zoolog totiž může pomoci navrhnout například adekvátní kompenzační opatření, v důsledku čehož je pak možné realizovat rozsáhlejší zásahy než bez jeho pomoci.

Ochrana přírody v tomto případě reprezentovaná zoology má s dendrology, arboristy a dalšími milovníky stromů společný cíl, a tím jsou stromy jako takové. Někdy se v detailech lišíme, protože klademe důraz na trochu jiné aspekty, ať už jde na jedné straně o estetický rámec, nebo na druhé o přítomnost specifických poškození, ale pořád nám jde o stromy jako takové,
o to, aby jich byl dostatek a my si mohli užívat jejich rozličných přínosů.

VÝŇATKY USTANOVENÍ ZE ZÁKONA

Podle § 48 ZOPK se zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle stupně jejich ohrožení člení na kriticky ohrožené, silně ohrožené, ohrožené. Jejich seznam je uveden v příloze č. III vyhlášky č. 395/1992 Sb., v platném znění.
§ 50 ZOPK uvádí, že zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Dále uvádí, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat.
Klíčovým ustanovením ZOPK v dalším postupu řešení vzájemných vazeb stromů a ZCHD je § 56 ZOPK: Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje
orgán ochrany přírody.

Určitému sblížení zájmu ochrany přírody jako celku napomohla (i přes svá zřejmá negativa) vyhláška č. 189/2013
Sb., která v § 2 říká: O nedovolený zásah podle odstavce 1 se nejedná, pokud je prováděn za účelem zachování
nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh rostliny nebo živočicha anebo pokud je prováděn v souladu s plánem péče o zvláště chráněné území.

Mgr. Antonín Krása (1977)
vystudoval ekotoxikologii na PřF MU v Brně. V roce 2004 se na výzkumné stanici na Papui - Nové Guinei zabýval studiem herbivorního hmyzu a místní herpetofauny. Od roku 2007 pracuje na AOPK ČR v oddělení druhové ochrany. V rámci hmyzu se pak věnuje zejména saproxylickým druhům.