ZPK 1/2026
Autor: Marie Rovná
Haldy jsou často vnímány jako nehostinné pozůstatky průmyslové éry, zatímco jejich neocenitelný význam pro krajinu a město zůstává spíše potlačen. Tito krajinní obři v Ostravě představují jedinečný fenomén, který nese svědectví o společnosti minulé doby. Zároveň disponují nevyužitým potenciálem pro směřování budoucí identity města. Jaká jsou úskalí pro obnovu, co představuje potenciál hald a proč je hodnotné začlenit je do organismu města?
Úskalí začlenění hald
Haldy neboli kupy či odvaly jsou antropogenně tvořené formy reliéfu, které vznikly kupením odpadního materiálu z těžby, v Ostravě těžby černouhelné. Ač mají různý tvar, skladbu, pokryv nebo umístění, povětšinou sdílejí dosud málo zaznamenaný jev. V současné ostravské struktuře představují prostorový paradox – přestože nesou potenciál pro jedinečné prvky krajinného rázu a všestranné využití obyvatelstvem, většinou představují slepé plochy na mapě. Pro jejich smysluplné začlenění do organismu města je klíčové uvědomění, že se nejedná o homogenní prvky, nýbrž o vrstevnatý systém ekologických, krajinotvorných, kulturně-historických a sociálních procesů tvořící jedinečnou krajinu. Následkem zavedených biotechnických rekultivačních praktik dochází spíše k plošnému zahlazení stop po technickém rozmachu minulých dob, který přinesl neobyčejně rychlou transformaci krajiny, ale i možnost vzniku jedinečných biotopů vázaných na specifické podmínky. Plošné rekultivace degradují tyto cenné ekosystémy, vzniklé za období opomíjení péče po ukončení průmyslových aktivit, mnohdy je nahrazují neodpovídajícími monokulturními výsadbami a mažou tak i časovou dimenzi lokality. V obecné rovině se obnova hald potýká s řadou fyzických a environmentálních limitů, mezi které patří kontaminace, sesuvy svahů, prohořívání nebo kumulace vandalismu. Přestože tyto faktory nepochybně představují překážky pro jejich využití, nejsou nepřekonatelné. Za doposud minimální začlenění hald do města je zodpovědný spíše jiný aspekt. Jedná se o nedostatek koncepčního rámce, ve kterém by město dokázalo vnímat haldy jako hodnotnou součást vlastního organismu.
Témata vrstev obnovy
Pro komplexní rekultivaci hald je žádoucí současně se zaměřit na obnovu několika úzce spjatých témat. Pro naplnění předem vymezené strategie obnovy, je pro každou z lokalit potřebný trošku jiný poměr těchto řešených témat. Jsou jimi ekologické procesy, sociální aspekty a kulturně-historický přesah. Antropogenně formovaná krajina hald je typická pozměněným hydrickým režimem, erozí, změnami mikroklimatu a vývojem specifických biotopů. Pro ekologickou stránku obnovy je mocným nástrojem podpora procesů sukcese. Důvody jsou nejen nepopiratelné zvýšení ekologické stability území, zpestření lokální biodiverzity, ale zároveň i zachování syrové estetiky a paměťové vrstvy místa odrážející člověkem iniciovaný vznik hald. Využitím řízené sukcese lze dosáhnout vytvoření tzv. městské divočiny. Procesy je možné doplnit v rámci následování jednotlivých sukcesních fází, zamezení šíření invazních druhů nebo plánování selektivního managementu adekvátní intenzity. Pro podporu biotopů raně sukcesních fází je možné využívat umělých disturbancí pro znovunastartování procesů. Naopak pro akceleraci sukcese a dřívější dosažení klimaxových stádií je možné využít podpůrnou lokální výsadbu, a to následováním stádia vývoje vegetace v odpovídajícím prostředí. Začlenit principy autoregulace, vymezovat údržbu mozaikou zásahů namísto plošně nebo provádět pravidelnou regulaci druhů na základě monitoringu, je efektivním řešením pro dosažení stabilních lokalit za nízkých nákladů. Citlivé dosadby jako komplementace sukcesních procesů mohou napomoci, aby krajinářské zásahy pochopila veřejnost. Sociální aspekt regenerace hald je pro dlouhodobé fungování stejně zásadní, jako ten ekologický. Přestože se mnohé haldy v Ostravě nacházejí v intravilánu, jsou považovány za vyloučené lokality a vztah obyvatel hraničí s negativním. Úspěšné začlenění hald do města proto zahrnuje i sociální revitalizaci. Zejména se jedná o podporu volnočasových aktivit v daném území, vytvoření prostoru pro setkávání nebo nových pracovních příležitostí. Návrhem kvalitní smysluplné infrastruktury se otevírá možnost obyvatel znovu nalézt vztah k místu a postupně jej začlenit do svých mentálních map. Zdůraznění bývalých důlních struktur napomáhá orientaci v krajině a lze říci, že haldy v sobě nesou neobyčejný estetický potenciál. Fenomén zalíbení v postindustriálních areálech lze vysvětlit teorií tzv. vznešené krásy (sublime beauty) Immanuela Kanta. Ta popisuje vnímání určitých jevů jako kombinaci obdivu a posvátné hrůzy. Tedy stejně jako vnímáme děsivou krásu rozlehlého oceánu či mohutného horského masivu, můžeme podobné vjemy prožívat i při pohledu na haldy. Edmund Burke v teorii estetiky ruin zase vysvětluje fascinaci fragmentů objektů průmyslu či výroby, které v sobě nesou stopy minulých etap a vtiskují prostoru hloubku. Právě v tomto propojení se nachází síla a podvědomá motivace k citlivé obnově postindustriálních fenoménů.
Význam a budoucnost
Pro komplexní regeneraci hald je třeba více, než výše zmíněné roviny rekultivace. Koncepce respektující ekologické, kulturně-historické a sociální aspekty však umožňuje, aby haldy nebyly obyvatelstvem nadále opomíjeny. Výsledné řešení není jednorázové, ale právě vývoj a dopřání prostoru přírodě pro autoregulaci, taktéž obyvatelům času pro pochopení nového typu krajiny, je pro obnovu klíčové. Věřím, že díky citlivému přiznání surovosti krajiny je možné zachytit její paměť a nést identitu, poskytovat rekreaci i útočiště. Nejen kvůli tomuto přesahu jsem jako téma diplomové práce vybrala ostravské haldy, které jsou v současnosti stále málo probádané a velmi zanedbané. Výsledkem práce Haldy a město byl katalog hald, který slouží jako strategický rámec pro jejich začlenění do městské struktury i jako architektonicko-krajinářská studie systému hald v jádru Ostravy. Věřím, že postindustriální krajina hald představuje smysluplné budoucí zaměření, vytváří příležitosti pro multidisciplinární spolupráci a pro zotavení nezanedbatelného kusu země.
