Text: Ing. Roman Zámečník, Ph.D.
Historie uplatnění stromů na veřejných prostranstvích historických měst je patrně stejně dlouhá jako historie měst samých. Diskuze nad tím, zda mají stromy na Horním náměstí v Olomouci historické opodstatnění, a tedy zda tam mají své místo také v současnosti, se vynořila záhy poté, co byla v roce 2001 dokončena jeho rozsáhlá úprava, která nezohlednila několik staletí trvající tradici používání stromů. Město Olomouc zadalo zpracování analýzy, která doložila velmi dlouhou a bohatou historii pěstování stromů v centrech našich měst, Horní náměstí nevyjímaje.
K používání stromů na náměstích přispívaly mj. vlivy ryze užitkové – poskytovaly stín trhovcům i dobytku, s nímž se obchodovalo, stínily kašny, aby v nich voda zůstala chladná, dotvářely prostředí významných uměleckých dominant. Z obdobných pohnutek byly později stromy vysazovány u strážnic umísťovaných na centrálních náměstích, jak dokládají také veduty Olomouce a dalších měst z pozdějšího období (18. století). Jedním z důvodů, proč naši předkové stromy ve městech vysazovali, mohly být i vlivy předkřesťanských tradic. Je totiž známo, že naši pohanští předkové uctívali stromy, neboť věřili, že v nich žijí bohové. Byla to víra společná Slovanům, Germánům i Keltům a jistě i těm, kteří tu žili před nimi. Dalším typem uctívaných stromů byly tzv. stromy pravdy nebo spravedlnosti, tedy ty, pod nimiž se konal soud. Úcta k tomuto úřadu se přenášela i na strom, pod nímž byl soud vykonáván. Ve středověkých městech se stromy vyskytovaly zejména v několika typických situacích: jako stromy solitérní na náměstích a snad i v širších ulicích, jako stromy rostoucí v blízkosti kostelů a kaplí (na městských hřbitovech), jako stromy uvnitř domovních bloků a jako stromy nahodile vyrostlé a nějaký čas tolerované na opuštěných parcelách či v jejich blízkosti. V zahradách domovních bloků byly ve velmi širokém sortimentu vysazovány i ovocné stromy. Kromě měšťanských zahrad se již ve středověkých městech vyskytovaly i zahrady speciální, zejména lékárnické. Své místo na Horním náměstí v Olomouci a kolem něj měla vegetace, zejména dřeviny, v době počátku města, a to tehdy, když se transformoval vesnický způsob života přicházejících osadníků, dosud zvyklých žít harmonicky s přírodou, v městský způsob žití. Tehdy mohla v prostoru náměstí existovat vegetace pocházející z dřívějšího stavu předměstského terénu, která byla rychle likvidována v souvislosti s vyměřováním náměstí. O výskytu konkrétního sortimentu rostlin na Horním náměstí ve středověku a na počátku novověku, informují výsledky archeologických průzkumů publikované hlavně ve studiích Emanuela Opravila. Nejstarším ikonograficky doloženým vyobrazením zachycujícím cíleně ponechávanou nebo cíleně založenou stromovou vegetaci na Horním náměstí je pravděpodobně lípa zachycená na obraze Zázrak sv. Pavlíny z roku 1623. Ve východní části prostoru náměstí je na obraze patrná lípa, snad jako doznívání symbolické funkce vážící se k místu, kde stávala kašna se sochou Rolanda zvaná U Spravedlnosti. Jde o kout náměstí, kde se nachází odskočená uliční čára jako důsledek nejstaršího půdorysného vývoje části přilehlého bloku zástavby. Je ovšem možné, že v těchto místech rostl strom již ve středověku. Z vyobrazení se zdá, že jde ještě o mladou lípu (asi 100 let starou), vysazenou zřejmě kolem roku 1500. O existenci zejména stromové vegetace v kontextu barokního města nás zpravují historická vyobrazení. Jedno z nich zachycuje v severovýchodní části náměstí symetrickou výsadbu stromů doprovázející vjezd do městského domu. Tímto způsobem byl pravděpodobně zdůrazněn dům (palác) významného občana města. Obdobná situace donedávna existovala také na Velkém náměstí v Hradci Králové, kde zdůrazňovala vstupy do Jezuitské koleje. Obraz triumfálního vjezdu kardinála Troyera do Olomouce z doby kolem roku 1780 mj. zachycuje na Horním náměstí dvě formy cílených výsadeb dřevin, a to solitérní výsadbu stromu na rohu radniční budovy (pravděpodobně se ale jedná o stromů několik, které rostly při městské strážnici), v jejíž koruně jsou osoby pozorující průvod. Dále je z obrazu patrná pravidelně vysazená skupina stromů před severovýchodním průčelím radnice, v jejímž stínu je uchýlena početná společnost. Výsadba byla míněna jako nezbytný funkční prvek poskytující stín trhovcům a prodávaným potravinám. Obdobně je stínu stromů využíváno dodnes (například náměstí Republiky v Brně). Důležitou kapitolu v uplatnění stromů na Horním náměstí představují cílené výsadby z 19. století. Ty souvisely s obecným jevem mnohem výraznějšího uplatňování vegetace jako kompozičního, estetického a ekologického prvku reagujícího na změny podmíněné rozvojem průmyslové výroby, rozrůstáním komunikační sítě, přílivem obyvatel do měst a dalšími průvodními jevy rozvíjejícího se kapitalismu a s vyvstalou potřebou ozdravení prostředí. Stromy byly tehdy použity jako důležitý funkční doprovod dnes již neexistující městské strážnice, kde poskytovaly důležitý stín koním i vojenské stráži. Obdobná situace byla zaznamenána také na jiných náměstích (nám. Svobody v Brně, Staroměstské náměstí v Praze aj.). V 60. letech 19. století bylo na náměstí vysazeno stromořadí podél severní fronty domů (lípy později nahradily trnovníky akáty). Také kolem centrálních monumentálních prvků – Sloup Nejsvětější Trojice, Křížová studna a Herkulova kašna – byly průběžně vysazovány stromy, které je doprovázely. Část z nich zanikla v důsledku provozu a rušení některých objektů ještě v 19. století (u sloupu, u kašny). Jiné byly periodicky obnovovány ještě v průběhu první poloviny 20. století (stromořadí). Ve 20. století přibyly na Horní náměstí také nové vegetační prvky, které v předcházejících obdobích neexistovaly. Stromořadí rostoucí podél severní fronty domů se ve stejné struktuře udrželo až do počátku 50. let 20. století. Obdobně dlouho v místě přetrvával také stromový doprovod Křížové studny, přestože vlastní studna byla zrušena. Na jejím místě byly později postaveny veřejné toalety a novinový stánek, které byly také doprovázeny symetrickou stromovou vegetací. Symbolickou úlohu na Horním náměstí měla lípa Republiky vysázená v roce 1919 u Herkulovy kašny. Odstraněna byla na počátku 50. let pravděpodobně z ideologických důvodů. Výsadby stromů patří společně s dalšími prvky mezi důležité součásti interiéru měst, které se významně podílejí jak na kvalitě života v nich (pozitivní funkce: mikroklimatická, hygienická, psychohygienická, estetická a prostorotvorná), tak také na jejich kulturně-historických hodnotách. Formy rostlin a způsoby jejich použití na Horním náměstí v Olomouci se v porovnání s jinými městy, nijak zvlášť neliší. Obdobné formy byly příznačné také pro jiná srovnatelná města. V mnohých městech je řada z nich stále udržována jako jeden z kulturních dokladů historie použití dřevin v městských interiérech. Koncentrací velmi pestré škály vegetačních prvků identifikovaných na Horním náměstí v historii se ovšem toto náměstí výrazně odlišuje od jiných měst. Doufejme, že se v budoucnu alespoň některé z nich podaří obnovit.
Zdroje:
Zdeněk Novák, Dřeviny na veřejných městských prostranstvích: použití dřevin v ulicích a na náměstích památkově chráněných měst, Praha 2001. Emanuel Opravil, Synantropní vegetace ze středo- věku a z počátku novověku města Olomouce, Zprávy České botanické společnosti 11, 1994, s. 15–36. Emanuel Opravil, Postmedievální archeologické ná- lezy z Olomouce, in: Studies postmediaeval Archaeo- logy, Praha 1990, s. 231–248. Roman Zámečník, Historická analýza zaměřená na zeleň na Horním náměstí v Olomouci, objednatel: Statutární město Olomouc, srpen 2019 (nepublikováno). Fotografie: Arcibiskupský zámek Kroměříž, Státní okresní archiv Olomouc, Vlastivědné muzeum v Olomouci.
Ing. Roman Zámečník, Ph.D.
Památkář, vysokoškolský učitel, vědecko-výzkumný pracovník a zahradní a krajinářský architekt. V rámci své odborné činnosti se zaměřuje na naši historickou zahradní a krajinářské tvorby a na specifika péče o ni. V roce 2019 zpracoval pro město Olomouc historickou analýzu zaměřenou na použití zeleně na Horním náměstí v Olomouci.
