Méně známé dřeviny: Davidia Baill. – davidie

Pavel Bulíř

Zvláštní skupinu dřevin představují pro každého badatele i uživatele osamoceně žijící či přeživší představitelé některých velmi starých rodů. Jedním takovým monotypickým rodem je i rod Davidia Baill. Není náhodou, že právě většina těchto existujících představitelů, u nichž je znám pouze jeden druhový zástupce, přináší zahradní architektuře mnoho uživatelsky atraktivních a zajímavých vlastností.

Skutečně pozoruhodnou a v mnoha ohledech výjimečnou dřevinou, které patří dnešní dendrologicko-uživatelské zastavení, je Davidia involucrata, tedy davidie listenová.

Rod Davidia je většinou řazen k čeledi Nyssaceae, jejíž přední zástupci byli na stránkách tohoto časopisu již prezentováni. Některé zdroje se však přiklánějí i k samostatnému vyčlenění do čeledi Davidiaceae. Rod byl pojmenován po francouzském botanikovi a misionáři, Armandu Davidovi (1826-1890), jenž je znám řadou přírodovědných objevů, které učinil při svém dlouhodobém působení v Číně. O její objevení se jistě významným způsobem zasloužil, leč, jak se o něco později ukázalo, nebyl jediným, který ji v daleké Číně při botanických výpravách takříkajíc poprvé spatřil.

Objevování a následná introdukce prvních exemplářů byla poměrně spletitá a dramatická. Neznámou davidii spatřili evropští objevitelé v Číně teprve v roce 1869. Až v roce 1897 však byla její první semena zaslána do Evropy, a to souputníkem Armanda Davida, kterým nebyl nikdo jiný než další významný čínský misionář Paul D. Farges. Z 37 doručených semen však vyklíčilo pouze jediné, a to v roce 1899. Stalo se tak ve známých školkách firmy Vilmorin ve francouzském Les Barres. První květy byly na této rostlině zaznamenány sedm let poté, v roce 1906! Původní objev Armanda Davida takové štěstí neměl. Osamocený, jemu dosud neznámý strom spatřil na jedné ze svých výprav, prakticky nezávisle. Odebraný vzorek však při zpáteční cestě ztratil při havárii jeho lodi. I jeho další výpravy do hlubokých roklí řeky Jang-c – ťiang skončily podobně. Až vyslanec proslulých anglických školek (Veitch Nursery), sir E. H. Wilson, jehož expedice byly zaměřeny na sběr a introdukci pozoruhodných zahradních rostlin, byl znovu úspěšný. Třebaže stromy popsané Armandem Davidem a jeho následovníkem Augustinem Henrym byly mezitím pokáceny, o něco později je nalezl jinde. Také sir Wilson při zpáteční cestě ztroskotal, vzorky i semena stromu se však tentokrát podařilo zachránit. Do Evropy, respektive do školek firmy Veitch, byly odeslány mezi lety 1899 a 1901. V roce 1904 tamtéž vyklíčily a v roce 1911 vykvetly.

První exemplář davidie byl v českých zemích vysazen nedlouho poté, v roce 1910 v zámeckém parku v Průhonicích.

Pozoruhodný introdukční příběh jako by předznamenával pozoruhodnost rostliny samotné. Sir E. H. Wilson o ní doslova řekl: „Domnívám se, že davidie je jedním z nejzajímavějších a nejkrásnějších stromů, jaké flóra severního mírného pásma má… Jsou-li její květy do provázené převisavými stopkatými listeny unášeny lehkým vánkem nebo pohrává-li si s nimi vítr, vypadají jako velcí bílí motýli vznášející se v korunách stromů.“ Co tedy lze přesně od davidie očekávat a jak ji poznat? Davidie listenová (Davidia involucrata) náleží z hlediska zahradního použití do zvláště zajímavé skupiny středně až málo vzrůstných stromů. Opadavý, do značné míry lípu připomínající strom dorůstá v našich zeměpisných podmínkách zpravidla 6-12 metrů. Některé rostliny, zejména v méně příznivých stanovištních podmínkách, však mohou mít až keřostromovitý charakter. Ve své domovině, tedy v oblasti jižní a střední Číny, v oblastech provincií Chu-pej, Chu-nan, S -čchuan nebo Jün-nan, dorůstá výšky až 20 metrů. Mladší rostliny mají pyramidální či kuželovitý charakter růstu. Ve vyšším věku se koruna zaobluje, nicméně větve jsou postaveny vždy lehce vystoupavě.

Rychlostí růstu náleží davidie ke středně rychle rostoucím dřevinám. Bez zajímavosti není ani její borka, která je zvláště u starších rostlin poměrně výrazně rozbrázděná. Barvu má tmavě šedou, častěji však oranžovohnědou. Poměrně tlusté, lysé nebo jen slabě ojíněné letorosty nesou velké, střídavě postavené tmavočervené pupeny. Listy davidie svým široce vejčitým tvarem a srdčitou bází připomínají listy některých velkolistých lip. Na okraji čepele jsou hrubě pilovité, mají výraznou nervaturu a jsou neseny nápadně do červena zabarvenými až sedm centimetrů dlouhými řapíky. V době vegetace působí proto na pozorovatele jako lehce skrabacené a mají sytě živě zelenou barvu. Na rubu pak bývají lehce šedavě plstnaté. Na podzim se výrazněji esteticky neuplatňují. Za teplotně příznivého podzimu se probarvují do nevýrazných žlutavých odstínů, většinou se však neprobarvují vůbec a s příchodem prvního mrazivého dne takřka jednorázově opadají. Jejich textura je střední.

Vzhledově nejnápadnější jsou stromy dozajista v době květu. Více než samotné květy však zaujmou bílé nebo krémové, nestejně velké listeny, které je doprovázejí. Pravé květy jsou totiž u davidie bezobalné, uspořádané v květenstvích a v zásadě nevýrazné. Organizovány jsou v drobných, zelenavých, krátce protáhlých až kulovitých hlávkách, které mohou být samčí i oboupohlavné. Unikátní výraz rostlině v době květu tak skutečně dodávají až nápadné listeny, které na sebe právem strhávají pozornost mnoha návštěvníků i opylovačů. Konečně i podle charakteristických listenů se v mnohých, zejména anglicky mluvících zemích říká davidii „Handkerchief tree“, tedy „kapesníkový strom“ nebo „Dove tree“ čili „holubičí strom“. Vejčité až podlouhlé, vstřícně uspořádané, nicí listeny vyrůstají, podobně jako celá květenství, na dlouhých stopkách, a to z jednotlivých brachyblastů. 

Období květu, pro davidii nejvýznamnějšího estetického účinku, nastává v našich podmínkách na přelomu května a června a trvá zhruba dva týdny. Zajímavou vlastností bezesporu je, že dokáže kvést již jako mladá rostlina. Naopak jistou nevýhodou je, že květ a jeho vývoj je do značné míry ovlivněn ekologickou „výhodností“ stanoviště. Na méně příznivých lokalitách a při méně příznivých nástupech jara se květy ani listeny nevytvářejí. V takových lokalitách se navíc značně oddaluje nástup schopnosti kvetení a posléze dochází k jeho alternaci (střídavé kvetení).

Na příznivých lokalitách, v České republice však zřídka, davidie vytváří kulovité až elipsoidní plody na dlouhých stopkách. Zprvu zelenavé a posléze červenohnědé peckovice jsou velmi tvrdé a vyžadují poměrně náročnou předseťovou přípravu.

Z hlediska přirozených nároků na prostředí náleží davidie listenová k rostlinám náročnějším. Ve své domovině roste v horských smíšených lesích a hlubokých říčních údolích s humidním klimatem, často v nadmořských výškách 1 100 až 2 600 metrů. Vyžaduje trvale (celoročně) dostatečně vlhké půdy, tedy půdy spíše těžší, hlinité a jílovito-hlinité. Z pohledu acidity půdy mírně upřednostňuje stanoviště kyselejší. Takové půdy by současně měly obsahovat dostatek dostupných živin a měly by být dobře odvodněny. Nadměrné trvalé zvlhčení a nepropustné podloží je pro úspěšné pěstování davidií nevhodné, podobně jako půdy lehké a vysýchavé. Při výsadbě je vhodné stanoviště vylepšovat přidáním rašeliny. Analogicky je třeba se vyvarovat její výsadby na příliš větrná stanoviště a místa ohrožená průvanem. Úspěšně snáší jak stanoviště na otevřeném slunci, tak i lokality s polostinným charakterem, které jsou jí přirozeně bližší. V podmínkách České republiky se jedná o dřevinu, kterou je možné pěstovat v oblastech kukuřičného i řepařského zemědělského výrobního typu. Na chráněných a závětrných stanovištích davidie s úspěchem toleruje teploty až – 27 °C. Mladé rostliny v poněkud méně příznivých a otevřených stanovištích se přesto doporučuje v zimním období chránit proti mrazu. Chorobami a škůdci trpí davídie v našich podmínkách jen zřídka.

Mnohem častěji než základní druh se ovšem prakticky v celé Evropě vyskytuje a pěstuje jeho varieta, totiž Davidia involucrata var. vilmoriniana. Tato vnitrodruhová modifikace se od původního druhu odlišuje vyšší mrazuvzdorností. Z hlediska dalších užitných vlastností je však prakticky totožná. Základní morfologické rozdíly lze nalézt především na listech. Ty jsou na rubové straně lysé až modravě zabarvené a jejich řapíky jsou na rozdíl od vyšší taxonomické jednotky zbarveny zeleně.

Ačkoliv davidie náleží v zahradní a krajinářské tvorbě k dřevinám doplňkovým, je zřejmé, že díky nevšednímu vizuálnímu výrazu náleží do skupiny pozoruhodně atraktivních a v našich zahradách a parcích jen málo vídaných dřevin. Bezesporu a právem si tedy zaslouží důstojnější místo v hledáčku zahradního designera. Zvláště nápadné solitéry umístěné před tmavým pozadím se mohou v době květu velmi snadno stát vyhledávanou návštěvnickou atrakcí, podobně jako kvetoucí magnolie. Také řada atrií a zahrad skýtá vhodné příležitosti k jejich použití. Vhodnými partnery v takových kompozicích mohou být vytrvalé byliny či rostliny stálezelené. V České republice najdeme pěkné exempláře davidií například již ve zmiňovaném Průhonickém parku či v Arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Není bez zajímavosti, že davidie listenová je význačným třetihorním reliktem, který je uveden v Červené knize Číny. I ve své domovině je tedy druhem vzácným, ohroženým a chráněným.

Ing. Pavel Bulíř, Ph.D. (1978) - odborný asistent na Ústavu biotechniky zeleně ZF v Lednici, absolvent oboru Zahradní a krajinářská architektura na MENDELU ZF, absolvoval studijní pobyt na Wageningen univerzity v Nizozemí. Zaměřuje se na dendrologii, hodnocení dřevin a použití rostlin. Praktikující zahradní architekt a školkař.

Prameny

• Bean, W. J.: Trees and shrubs Hardy in the British Isles, vol. I.A-K, 5th ed., London: John Murray, 1929, 688 s.
• Dirr, M. A.: Manual of Woody Landscape Plants – Their Identification, Ornamental Characteristics,  Culture, Propagation and Uses. 5th ed. Champaign: Stipes Publishing, 1998, s. 184-188, ISBN 0-87563-795-7.
• Horáček, P.: Encyklopedie listnatých stromů a keřů, Brno: Computer Press, 2007,  748 s. ISBN 80-251-1708-8.
• Hoskovec, L.: Davidia involucrata Baillon – davidie listenová [http://www.botany.cz; on-line 22.1.2009]
• Roloff, A et Bärtels, A.: Flora der Gehölze. Stuttgart: Eugen Ulmer KG, 2006, 844 s. ISBN-10: 3-8001-4832-3.
• [http://www.plantexplorers.com/articles/davidia-involucrata; on-line16.12.2010]