Méně známé dřeviny Zelkova Spach. – nejda (zelkova)

Pavel Bulíř

Zelkovy náleží mezi uživatelsky téměř neznámé stromy. Také pozapomenutý český název nejda nám zní poněkud tajuplně a neznámě. Povědomí o existenci rodu snad máme, ale co víme o jeho skutečných vlastnostech, možnostech a limitech, které skýtá pro použití v krajinářské architektuře? Přiznejme, že většinou velmi málo. Přitom nejdy skýtají zajímavý potenciál pro mnohé způsoby použití. Představme si tedy nejdůležitější druhové zástupce a zastavme se u jejich biologických, pěstitelských a kompozičních charakteristik.

Rod Zelkova náleží k čeledi jilmovité (Ulmaceae). Je tedy blízce příbuzný s jilmy (Ulmus) či břestovci (Celtis). Z pohledu kompozice vytvářejí nejdy habitus, který je jakýmsi přechodem mezi habrem a těmito příbuznými. Pojmenování rodu vychází velmi pravděpodobně z gruzínského označení pro dřevo nejdy habrolisté, totiž „dzelkva“. Odkazuje především na jeho pevnost, kterou přirovnává k pevnosti kamenných mříží.

Nevelký rod Zelkova zahrnuje v dnešním pojetí celkem sedm druhů, které rostou povětšinou jako stromy, někdy však i jako vzrostlé keře. Rozšířeny jsou ve východní a jihozápadní Asii a dále pak v jižní Evropě. V krajinářské architektuře se na území střední a západní Evropy, ale i v severní Americe setkáváme prakticky výhradně pouze s nejdou ostrolistou (Zelkova serrata) či nejdou habrolistou (Zelkova carpinifolia), eventuelně pak s jejich vzájemným křížencem (Zelkova × verschaffeltii). Zbývající taxony se v okrasné kultuře vyskytují velmi vzácně, popřípadě nejsou v podmínkách střední a západní Evropy využívány vůbec (Zelkova sinica, Zelkova schneideriana). To platí také pro oba vzácné endemické evropské druhy, tedy spíše keřovitě rostoucí nejdu krétskou (Zelkova abeliacea) a podobně rostoucí nejdu sicilskou (Zelkova sicula). Posledně zmiňovaný druh byl objeven teprve v roce 1991 a je na světovém červeném seznamu kriticky ohrožených druhů rostlin (IUCN). Kvůli vyhledávanému kvalitnímu dřevu jsou dnes ohroženy dokonce i izolované populace nejdy habrolisté.

V další části se zaměříme jen na nejdy rozšířené a pěstované v okrasné kultuře, tedy především nejdu habrolistou a nejdu ostrolistou. Jsou to zpravidla jen středně velké opadavé stromy charakteristické mimo jiné protáhle vejčitou až vázovitě rozprostřenou košatou korunou. Velmi nápadné jsou také svým krátkým kmenem, který se záhy dělí do několika více méně rovnocenných vystoupavých a široce rozložených os. Jedná se o dřeviny, které přirozeně tíhnou k tvorbě vícekmenů. Ponecháme-li je tedy, zvláště v mládí, ve volnějším pěstebním režimu, často se z již stromovitě zapěstovaných jedinců stávají až bizarní vícekmeny. Jejich dřevo je značně tvrdé a trvanlivé. V domovině těchto stromů se využívá k tvorbě exkluzivního nábytku a hudebních nástrojů (thaiko bubnů).

Zelkova carpinifolia (syn. Z. crenata) se přirozeně vyskytuje v pohoří Kavkaz a na jeho úpatí. Najdeme ji ve volné přírodě v Arménii, Azerbajdžánu, Gruzii, Íránu či v Turecku. Roste zde ve vlhčích polohách, často pospolu s Platanus orientalis, Pterocarya fraxinifolia či Quercus castanaefolia. Náleží mezi dlouhověké stromy. V našich podmínkách dorůstá výšky 15 – 30 m. Oproti obecně častěji v kultuře pěstované nejdě ostrolisté má úzce eliptické až vejčitě eliptické, na okraji směrem ven zubaté listy, které jsou v mládí drsné. Postaveny jsou na chlupatých červenohnědých letorostech a mají jen kratičký, 0,1 – 0,2 mm dlouhý řapík. Na rubové straně bývají měkce řídce ochlupacené a mají obvykle 6 – 8 párů žilek. Do České republiky byla poprvé dovezena do Průhonic, a to až v roce 1927. Na lednickém panství byla zkoušena i jako lesní dřevina a aklimatizovala se zde natolik, že zde můžeme pozorovat i její přirozené
zmlazování.

Častěji v zahradní kultuře pěstovaná Zelkova serrata (syn. Z. formosana) se přirozeně vyskytuje v deluviích podél vodních toků a zdrží a v podhorských údolích v Tchaj-wanu, Japonsku, Koreji, ve východní Číně a na Kurilských ostrovech v Rusku. Ve středoevropských podmínkách dorůstá obvykle výšky pouze 15 – 20 m a bývá velmi často větvena prakticky již od země. Často bývá využívána i pro tvorbu bonsají. Oproti předchozímu druhu má letorosty lysé, červenohnědé až olivově hnědé. Dlouze zašpičatělé kopinaté listy jsou na omak poměrně tuhé, na okrajích ostře dovnitř zubaté. Na líci bývají jen krátce roztroušeně chlupaté, na rubu pak zcela lysé. Listová čepel vychází z 0,3 – 0,6 mm dlouhých řapíků. Listy mají obvykle 10 – 14 párů žilek.

Kompoziční vlastnosti

Mezi vzhledově významné vlastnosti obou druhů nepochybně náleží borka a její proměny v čase. U mladých jedinců bývá hladká, tmavě šedá (podobná bukové). Ve vyšším věku se však nápadně šupinovitě odlupuje a dává vyniknout spodním žlutooranžově zbarveným vrstvám. U nejdy habrolisté (Zelkova carpinifolia) jsou odlupující se šupiny spíše nepravidelného tvaru. Oproti tomu u starších jedinců nejdy ostrolisté (Zelkova serrata) se uplatňuje zřetelně kostečkatá odlupčivost. Větve jsou podobně jako u jilmů většinou vzpřímeně postavené a tenké, šedohnědé. Pouze mladé výhony jsou znatelně načervenalé.

Nezaměnitelné, střídavě a dvouřadě uspořádané symetrické listy během vegetace poskytují vesměs stabilní sytě zelené zbarvení. Svojí velikostí a hustotou nasazení pak dodávají stromům jemnou a středně těžkou texturu. Zvláště atraktivní aspekt poskytují nejdy při svém podzimním probarvení. Probarvují se podobně jako další zástupci čeledi Ulmaceae poměrně pozdě, zpravidla na konci měsíce října a v listopadu. Svou atraktivitou stojí mezi břestovcem a jilmy. Atraktivnější nejda ostrolistá mění barvu svého olistění zpravidla do odstínů žlutooranžových, případně oranžových nebo oranžově až vínově červených. Oproti tomu nejda habrolistá se v podzimním aspektu projevuje spíše v tónech žlutých, zlatožlutých a žlutohnědých. Listy u obou druhů opadávají zpravidla v krátkém období, bezprostředně po intenzivnější mrazové periodě.

Kompozičně jen málo významné jsou jednopohlavné květy, které jsou nenápadné, podobně jako plody. Najdeme je uspořádané v drobných svazečcích v úžlabích listů. Vykvétají prakticky souběžně s probíhajícím olisťováním stromů, nejčastěji na přelomu dubna a května. Drobné oříšky, obalené vytrvávajícím zaschlým okvětím, u nás pak dozrávají pouze v nejteplejších oblastech, zpravidla v říjnu.

Pěstitelské vlastnosti

Kořenový systém nejdy je srdčitý, spíše mělký. Hlavní kořen se brzy a bohatě rozvětvuje. Navzdory uvedeným skutečnostem dřeviny podle dostupných pramenů kotví dobře. Pro rod Zelkova je v souvislosti s tvorbou kořenů charakteristická vysoká intenzita prokořenění v povrchových vrstvách půdy. Četné drobné kořeny a kořenové vlášení přítomné v blízkosti kmenů i pod korunami stromů upomínají na uspořádání kořenů u buku. Uvedená skutečnost do značné míry omezuje a ovlivňuje možnost využívání podsadeb. Zvláště v sušších oblastech a stanovištích patří nejdy k dřevinám, které vytvářejí ve vztahu k pěstování podrostového patra problematický biotop suchého stínu.

Z pohledu ekologicko-pěstitelských nároků náleží nejdy mezi dřeviny, které nejlépe prosperují na polostinných či slunných stanovištích. Nejlépe jim vyhovují stanoviště v chráněných závětrných lokalitách. Nehodí se do mrazových poloh, kde obvykle namrzají koncové výhony a na kmenech se vytvářejí mrazové trhliny. Oba citované druhy toho rodu jsou v podmínkách České republiky poměrně mrazuvzdorné. S úspěchem snášejí teploty klesající až k 30 °C. Lze je doporučit pro pěstování v zemědělské výrobní oblasti kukuřičné a řepařské. Nové výsadby je vhodné situovat do blízkosti stávajících skupin nebo porostů dalších dřevin nebo do míst chráněných zástavbou.

Nejdy nejlépe prosperují na půdách hlinitopísčitých a hlinitých, dobře zásobených živinami. Ideální pro pěstování jsou půdy čerstvě vlhké, případně vlhčí a dobře propustné. Vůči množství dostupné vody i kvalitě půdního horizontu jsou však nejdy značně přizpůsobivé, podobně jako k hodnotám pH půd. Tolerují s úspěchem i půdy minerálně chudší a sušší. Přizpůsobivějším zástupcem je v tomto ohledu zejména nejda habrolistá (Zelkova carpinifolia). Přesazování snáší vcelku dobře, a to jak u prostokořenných, tak i balových výpěstků. Při výsadbách je takřka všemi specialisty doporučován především jarní termín. V podzimních výsadbách se projevuje zvýšená mortalita rostlin.

Obvyklý charakter habitu a genetické předpoklady přispívající k formování typické architektury těchto stromů je činí v mnoha ohledech nejen atraktivními, ale také náročnějšími na pravidelnou pěstební péči.

Kromě přirozeného sklonu k již zmiňované vícekmennosti nasazují nejdy často větve v ostrých úhlech a blízko od sebe. Ve vyšším věku se pak vlivem zarůstající borky mohou tyto osy vylamovat, a to i navzdory jinak velmi pevnému a pružnému dřevu. Koruny zelkov rovněž tíhnou k přirozenému zahušťování, a to zvláště v mladším věku. Patří tedy bezesporu mezi dřeviny, u nichž by měl být zvláštní důraz kladen především na správné a včasné zapěstování vitálních a dostatečně stabilních nosných os. Ještě v rámci opravného řezu by měl být kladen důraz na prosvětlování koruny. Řezu os silnějších než 10 cm bychom se měli vyvarovat, podobně jako rozsáhlejším zraněním borky. Nepřiměřený řez do starého dřeva vede u tohoto taxonu velmi často k tvorbě otevřených rakovin. Naopak řez a tvarování mladých výhonů snášejí nejdy velmi dobře. Hodí se tedy i k tvorbě živých stěn a plotů. Tradičně oblíbené, zvláště ve východní Asii, jsou bonsaje.

Z hlediska pěstebního cíle by v rámci výsadeb měla být vždy jasně definována i pěstební forma stromu, což se právě v souvislosti s širšími možnostmi použití tohoto taxonu ukazuje jako zvláště významné. Školkařské výpěstky by tedy měly být jasně diferencované, nikoliv univerzálně zapěstované.

Možnosti a limity v použití

Možná pěstitelská omezení mohou představovat některá známá škodlivá biologická agens. Třebaže nejdy náleží do čeledi Ulmaceae, jsou značně rezistentní vůči grafióze jilmů. K odumírání celých jedinců nebo jejich významných částí zde dochází spíše výjimečně. Ohroženějším druhem se v daném smyslu zdá být nejda habrolistá. Nejdy mohou být, a na západ od našich hranic proto také bývají, využívány jako dobrá alternativa jilmů. Možná poškození, zejména skeletováním a minováním v listech, které posléze ztrácí charakteristické vitální tmavozelené zbarvení, mohou při přemnožení způsobovat také někteří brouci jako
například bázlivec jilmový (Xanthogaleruca luteola) nebo listokaz japonský (Popillia japonica). V nevhodných stanovištích se může projevovat zvýšená náklonnost taxonu k antraknózám a rakovinám.

Běžné městské prostředí, znečištění, podobně jako zasolení, nejdy s úspěchem tolerují, což je skutečnost většině potenciálních uživatelů neznámá. Ačkoliv jsou zelkovy používány v zahradní tvorbě dosud spíše zřídka, patří nepochybně mezi atraktivní skupinu středně vzrůstných nevšedních a perspektivních městských stromů. Svému okolí mohou dodat majestátnost, malebnost a současně noblesu a grácii. Ne nadarmo jsou tyto stromy zachyceny i na četných plátnech asijských umělců.

Kromě nápadného habitu, atraktivní borky a podzimního probarvení listů mohou kompozici poskytovat i cenný plnohodnotný stín. Zajímavé mohou být v parcích, atriích i zahradách.

Nenaplněný potenciál skýtá především jejich tvarovatelnost (užití na tvarované stěny). Velmi osobité a působivé pak mohou být rovněž podceňované alejové výsadby. Inspirativní uliční stromořadí najdeme ve Spojených státech či východní Asii. Například v New Yorku se nejdové aleje staly symbolem moderních rezidenčních luxusních čtvrtí.

Především od nejdy ostrolisté (Zelkova serrata) se pěstuje také řada zajímavých kultivarů, které naše možnosti dále rozšiřují. Mezi nejznámější patří:
’Iruma Sango’ – štíhle sloupovitě rostoucí forma dorůstající okolo 10 m.’
Goblin’ – zakrslý, přibližně 1 m vysoký keřík.
’Goshiki’ – 5 – 8 m velký stromek s nepravidelně bíle panašovanými listy.
’Green Vase’ – vzpřímeně rostoucí strom s úzce stavěnou, vázovitou, až 20 m vysokou korunou a s působivým podzimním oranžovým až bronzově červeným probarvením listů.
’Parkview’ – selektovaný klon, dorůstající obdobné velikosti jako mateřský druh, ale s nápadně široce stavěnou vázovitou korunou.
’Urban Ruby’ – forma s nápadným červeným až vínově červeným probarvením listů na podzim.
’Village Green’ – v koruně poněkud zaoblená a oproti generativně množeným rostlinám nápadně rychleji rostoucí oblíbená forma, která vytváří poměrně rovné kmeny. Dorůstá až 15 m a na podzim se její listy probarvují rezavě až vínově červeně.
’Variegata’ – poměrně slabě rostoucí forma zpravidla do 5 – 6 m, s drobnými listy a bělavým olemováním čepele, které je pomístně doprovázeno růžovými skvrnkami.

Použití v kostce

Mnohé nastíněné, ale i další uživatelsky významné vlastnosti se u obou nejčastěji používaných druhů (Zelkova serrata a Zelkova carpinifolia) i jejich vzájemného křížence (Zelkova × verschaffeltii) vzájemně opakují a prolínají. Lze je tak snadno shrnout do následujícího přehledu:
Vzrůst – středně velké stromy, často vícekmenné.
Tvar koruny – vzpřímený vázovitý, elipčitě vejčitý, protáhle vejčitý.
Dynamika růstu – v mládí roste rychle, v dospělosti středně rychle.
Stanoviště – optimálně polostín až plné slunce, preferuje vlhčí a hlinitopísčité půdy.
Adaptabilita – velmi dobrá ve vztahu ke zhoršeným půdním i vlhkostním poměrům, toleruje městské prostředí, nadměrné zpětné tepelné vyzařování i znečištění, vůči zasolení je středně tolerantní.
Atraktivita – habitus, zvláště textura, odlupčivost a zbarvení borky, podzimní probarvení listů, kvalitní tmavě zelené letní olistění, netříštěný stín.
Přesazovatelnost – celkově dobrá, vhodnější v jarním termínu.
Řez – řez do mladého dřeva snáší velmi dobře, rovněž tak tvarování, na řez do starého dřeva je citlivá, při řezu snadno dochází k zatrhnutí borky, v mládí je žádoucí prosvětlování koruny (zahušťuje) a precizní výchova.
Mrazuvzdornost – dostatečně mrazuvzdorná v oblastech I. a II. (kukuřičné a řepařské).
Krajinářský potenciál – solitéry, malé skupiny, městské aleje, tvarované vegetační prvky, bonsaje.

Odborný asistent na Ústavu biotechniky zeleně ZF v Lednici, absolvent oboru Zahradní a krajinářská architektura na MENDELU ZF a studijního pobytu na Wageningen univerzity. Zaměřuje se na dendrologii, hodnocení stavu dřevin, jejich ošetřování a použití. Ve stejných odborných oblastech působí jako soudní znalec.

Studijní prameny: