Jiří Rozsypálek, Petr Martinek
Troudnatec kopytovitý
(Fomes fomentarius (L.: Fr.) Fr.)
Hostitelské spektrum
Troudnatec kopytovitý patří mezi dřevní houby s velmi širokým hostitelským spektrem. Mezi hostitele patří veškeré listnáče. Nejčastěji se vyskytuje na bucích (Fagus sp.), jírovcích (Aesculus sp.), javorech (Acer sp.) a lípách (Tilia sp.).
Vzhled plodnic
Plodnice troudnatce kopytovitého jsou víceleté, mohutné (kopytovitého, polokruhovitého tvaru). Povrch plodnice je pravidelně zvlněný od nově přirůstajících vrstev rourek. Mladé plodnice jsou spíše bochánkovitého tvaru, starší již klasicky kopytovité. Barva svrchní strany klobouku je výrazně variabilní, nejčastěji hnědá u mladých plodnic, později šedohnědá až šedá, ale výjimkou nejsou ani plodnice černé, bílé nebo různobarevně pruhované. Uvnitř plodnic je dužnina měkká, rezavě hnědá, se zrnitým jádrem. Výtrusorodé rouško na spodní straně plodnice je šedavé až nahnědlé. Ústí rourek krémové, světle hnědé. U mladých plodnic výtrusorodé rouško po otlačení tmavne. Výtrusný prach je bílý.
Typ tlení
Troudnatec kopytovitý patří ke skupině hub bílého tlení. Jeho hniloba je bílá, pevná. V napadeném dřevě dochází k rozkladu ligninu, následkem čehož dřevo ztrácí svou pružnost, ale pevnost zůstává zachována a dřevo se nerozpadá. Rozsah tlení je patrný díky výraznému vyblednutí napadeného dřeva. Charakteristickým znakem je viditelné bílé syrocium o mohutnosti až 0,5 centimet-ru, které je uloženo podélně mezi letokruhy dřeva.
Možnost záměny
Mezi hojně se vyskytující dřevní houby, které můžou být zaměněny s troudnatcem kopytovitým, patří:
• troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), na rozdíl od troudnatce má uvnitř plodnice bílou dužninu, působí hnědé tlení a plodnice má charakteristický červený pruh na okraji;
• lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum), na rozdíl od troudnatce má tenčí (ploché) plodnice, výtrusorodé rouško je bílé, ústí rourek omačkáním hnědne a uvolňuje kakaově hnědý výtrusný prach, kterým je z pravidla pokryta jak plodnice, tak její bezprostřední okolí;
• ohňovec obecný (Phellinus igniarius), na rozdíl od troudnatce má černý kostičkovitě rozpraskaný povrch klobouku, rezavé výtrusorodé rouško.
Nebezpečnost
Bílá hniloba této houby rychle proniká hostitelem. Infikované dřevo je výrazně světlé, pevné a křehké. Zpravidla ani u pokročilé infekce nevzniká dutina a napadené dřeviny se v místě nejrozsáhlejší infekce lámou. Místa s rozsáhlou infekcí lze identifikovat pomocí přítomnosti plodnic, popřípadě podélných depresí na kůře vzniklých lokálním odumřením kambia vlivem infekce. V případě infekce z pohledu stability důležité části dřeviny (rozvětvení kosterních větví, kmen, báze) je u této houby velké riziko závažného narušení stability stromu.
Klíněnka jírovcová
(Cameraria ohridella Deschka & Dimic, 1986)
Drobný motýlek s protáhlými a úzkými křídly o rozpětí cca 7–10 mm. Pro svoji velikost je tento druh snadno zaměnitelný s jinými druhy hmyzu, které se vyskytují pod korunami mladých výsadeb, ale i vzrostlých stromů. Přední křídla jsou hnědavě zlatavá s třemi bílými, černě lemovanými příčkami. Zadní křídla a zadní okraj předních křídel jsou lemovány dlouhými třásněmi. Samotní dospělci stromu nikterak neškodí, ovšem po kopulaci a nakladení vajíček samicemi na listy jírovců dochází k hlavním škodám na listech. Důvodem je vývoj larválních jedinců, tedy housenek, který probíhá pouze v listech jírovců (Aesculus hippocastanum L.) tak, že jako potrava slouží materiál uvnitř asimilačního aparátu hostitelských dřevin. Vývoj je do listů soustředěn až do období kukly, po jehož skončení nově vzniklí dospělci opouštějí list a proces kopulace a kladení se opakuje. V posledních letech se dospělci objevují v závislosti na počasí ve 3–4 generacích od dubna do září.
Housenky jsou přizpůsobeny pro život v listech. Jsou tedy ploché, varhánkovité, velice ohebné a pohyblivé a v posledním stádiu až 5 mm dlouhé. V mládí jsou larvy průsvitné a spíše bělavé barvy a v pozdějším vývojovém stádiu jsou olivově zelené s hnědým pruhem na bocích těla. Žír housenek je charakteristický tvorbou tzv. min na listech jírovců. Žíry jsou zpočátku průsvitné a postupně se barevně mění až do šedohnědé barvy. Během žíru přecházejí housenky z jednoho požerku do druhého. Kuklení je také situováno do prostoru požerku, tedy miny. Tento druh i přes odlišný počet generací v rámci jednotlivých let nebo lokalit vždy zimuje jako kukla poslední generace. Kukly přezimují v opadlém listí v tuhém pergamenovitém zámotku uvnitř listů.
Klíněnka jírovcová svým žírem může poničit i více než 90 procent asimilačního aparátu hostitelské dřeviny. V průběhu napadení dochází k postupnému usychání zasažených listů, které se následně podvinují. Klíněnka působí nejen jako fyziologický škůdce, který významně oslabuje vitalitu jírovců, ale také velmi zásadně snižuje estetickou hodnotu městských výsadeb této dřeviny. Pro zmíněnou dřevinu (Aesculus hippocastanum) je tento druh hmyzího zástupce hlavním škodlivým činitelem.
Resumé
The most common diseases and pests of woody species,
Part 1
The pilot part of our new series under which we will introduce one inspect species and one fungal pest in each issue. For this first issue we chose the hoof fungus and the horse-chestnut leaf miner. You will learn all that you need to know about these two interesting organisms, how to identify them, how they affect the host plant, and what are the defence strategies, if any.
Ing. Jiří Rozsypálek
absolvent Mendelovy univerzity, obor Arboristika a Lesnictví. Aktuálně zaměstnán na Ústavu ochrany lesů a myslivosti, kde se podílí na výzkumu a výuce v oblastech fytopatologie a arboristiky.
Ing. Petr Martinek, Ph. D.
absolvent Mendelovy univerzity, obor Lesnictví. Aktuálně zaměstnán na Ústavu ochrany lesů a myslivosti, kde se podílí na výzkumu a výuce v oblastech entomologie a arboristiky.