Ondřej Ottomanský
Za první pěstitele lip na našem území můžeme označit již Kelty, kteří vyhledávali a možná i zakládali posvátné lesíky, skupiny stromů nebo jednotlivé stromy, aby zde konali své obřady. Dřevinou, kterou si pro tyto účely vybrali, měla být právě lípa, a také dub. Tyto rituály po nich převzali germánské kmeny a na německém území se zachovaly až do středověku ve formě lidových slavností konaných pod starými lipovými stromy.
Lípa byla uctívána jako symbol jara, plodnosti a lásky. To, že se na našem venkově setkáváme s lípou tak často, má spíše pragmatičtější důvody. Velké stromy u vesnických stavení se vysazovaly především pro potřebu stínu v letních měsících a lípa svou hustotou olistění a tvarem koruny byla pro tento účel ideální. Navíc díky svému hlubokému kořenovému systému netrpí vývraty, opadané listí se velmi rychle rozkládá a v době květu příjemně voní.
Na našem území jsou domácí dva druhy lip – lípa malolistá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Ve volné přírodě se setkáváme i s jejich přirozeným křížencem lípou evropskou Tilia x europaea. Někdy se také pojmenovává jako lípa holandská, protože právě na území dnešního Nizozemí vznikly již koncem 17. století některé klony patřící k tomuto kříženci, které se pěstují dodnes (’Pallida’, ’Zwarte Linde’). Už v té době se množily vegetativně pomocí odkopků, aby byla zachována uniformita a aleje vysazené z těchto výpěstků byly vyrovnané.
Kromě našich domácích lip se u nás od konce 18. století pěstují i některé introdukované druhy. V současnosti se rozlišuje 23 samostatných druhů lip, které jsou rozšířeny hlavně v mírném pásmu severní polokoule a velkou část z nich lze s úspěchem pěstovat i u nás. Ještě před půl stoletím bylo v pěstování pouze několik málo kultivarů. Dnes je školkařský trh zavalen především množstvím selekcí s pravidelnou korunou vhodných pro alejové výsadby.
Tilia cordata MILL. – lípa malolistá (lípa srdčitá)
I když je to velký paradox, dějiny kultivarů lípy malolisté, která má přirozený areál rozšíření v Evropě a části Asie, byly napsány především v USA a Kanadě. V roce 1961, kdy do čela Spojených států usedá J. F. Kennedy a vrcholí studená válka, je v září, krátce po dokončení Berlínské zdi, zapsán patent školkaři Williamu Flemerovi III., vlastníku Princeton Nurseries ve státě New Jersey. Předmětem patentu je lípa malolistá, která se později dostává na trh pod názvem ’Greenspire’. Se čtrnáctidenním odstupem je zapsán i patent Edwardu H. Scanlonovi, také na lípu malolistou, následně prodávanou pod názvem ’Rancho’. To, že ’Greenspire’ a ’Rancho’ jednou budou nejvíce vysazovanými kultivary lípy malolisté nejen v USA, ale i Evropě, netušil asi ani jeden z obou školkařů. Na tyto výpěstky pak do konce století navázaly minimálně další dvě desítky amerických selekcí.
Oba kultivary nevznikly, jak tomu většinou u stromovitých druhů dřevin bývá, výběrem z již dospělých jedinců, ale byly vyselektovány z výsevů provedených ve školce. U kultivaru ’Greenspire’ se navíc jednalo o výsev ze záměrného křížení dvou vybraných stromů. Oba kultivary byly patentovány a uvedeny na trh při velmi nízkém věku matečné rostliny. V době patentu byla původní rostlina kultivaru ’Greenspire’ 12 let stará. Z toho pramení také často mylně uváděná dosahovaná velikost v dospělosti. Zatímco stromky do 20 let věku si zachovávají velmi pravidelnou a relativně úzkou korunu, u 50 let starých stromů dosahuje šířka téměř stejné hodnoty jako výška. Je otázkou, zda jsou oba kultivary nejpěstovanějšími díky svým kvalitám nebo díky tomu, že vstoupily do povědomí veřejnosti jako první.
Zatímco Američané chrlí množství nových klonů, v Evropě se obdobné žně nekonají. Pozornost si ale určitě zaslouží německý kultivar ’Böhlje’, který si největší oblibu získává v Nizozemí a spolu s Tilia cordata ’Rancho’ a starými klony Tilia x europaea patří k nejvysazovanějším sortám lip. Často je pro tento kultivar používáno označení ’Erecta’ (nebo i ’Select’), pod kterým se však pěstuje více klonů a je považováno za synonymní.
V Nizozemí již kolem roku 1950 ve školce van den Oevera v Haaren vznikají dvě vzrůstné selekce ’Haaren’ a ’Walt’s Pride’, které jako obdobný belgický výpěstek ’Van Pelt’ objevený o pár let později nezískávají valné popularity. V posledních letech se začíná častěji vysazovat novější holandský klon ’Roelvo’, který byl objeven teprve na konci sedmdesátých let minulého století. V Čechách se snahy Jiřího Obdržálka z VÚKOZ Průhonice zařadit nové české selekce do pěstování nesetkaly s velkou odezvou, a tak jen málo zasvěcených se mohlo setkat s jeho výpěstky ’Blažovice’ a ’Střílky’ nebo s lípami, které převzal z Botanické zahrady Praha pod názvem ’Long Green’ a ’Troja Upright’. U dřevin platí, stejně jako u ostatního spotřebního zboží, že výrobek, který má dobrou reklamu, nemusí mít tak dobré vlastnosti jako jemu podobné a přece se stane nejprodávanějším.
U lípy malolisté se nesetkáváme pouze s kultivary s pravidelnými korunami, vhodnými pro alejové výsadby. Zajímavým osvěžením v sortimentu je lípa ’Winter Orange’, jejíž letorosty jsou především na osluněné straně výrazně oranžově zbarvené. Má však velmi světlé olistění, které je dosti náchylné k popálení v letních měsících, což její uplatnění velmi omezuje. Často se mylně uvádí jako malý strom vhodný pro komorní prostory, jelikož již dvacetileté stromy dosahují výšky kolem 10 m.
Mezi sběrateli a zahrádkáři jsou oblíbeny zakrslé kultivary, které byly většinou získány z čarověníků. Některé z nich, pokud jsou roubovány na kmínek, můžeme použít jako malokorunné stromy s kulovitou korunou. Nejčastěji se setkáme s Tilia cordata ’Green Globe’,
která má korunu ploše kulovitou až kopulovitou. Tmavé olistění je však řídké a je soustředěno hlavně na konci letorostů. Koruna starších stromů je prořídlá a nevzhledná. Mnohem lépe roste a vypadá kultivar ’Marler Globe’, jehož jedinou nevýhodou je světlejší olistění. Jedná se o čarověník, který objevil německý sběratel a školkař Günter Eschrich na stromě Tilia cordata ’Greenspire’. Velikost a tvar koruny můžeme přirovnat k Acer platanoides ’Globosum’.
V roce 1994 objevil zajímavý čarověník i Ladislav Soukup v centru Nového Jičína, kde na lípě vyrostla v 10m výšce asi 3 m široká koule. Když se rozhodl odebrat ze stromu rouby a šel požádat o svolení na úřad, čarověník už na stromě nebyl. Chvíli mu trvalo, než zjistil, že technické služby odvezly uříznutou kouli spolu s dalšími větvemi do separačního dvora, kde čekala na likvidaci. Z roubování vzešla pouze jediná rostlina, která se stala základem pro rozšíření nového kultivaru ’Nový Jičín’.
I u lip se setkáváme s převislým tvarem koruny, který není tak výrazný jako u ostatních druhů dřevin. Jedná se pouze o převisající konce větví (’Golden Cascade’) nebo bizardní rozkladitou korunu s přepadajícími konci větví (’Th. Westerveld’).
** velikost převzata z dostupných zdroj , autorem měřené hodnoty označeny tučně.
I přes velké množství kultivarů vhodných pro alejové výsadby je otázkou, zda je lípa srdčitá vhodnou volbou do silně urbanizovaného prostředí. Dobrým příkladem je Václavské náměstí v Praze, kde byla v roce 1876 vysazena šestiřadá lipová alej z našich domácích lip, kterou již v roce 1894 musel František Thomayer nahradit jednořadou alejí lip zelených (Tilia x euchlora). Ty pak vystřídaly lípy stříbrné (Tilia tomentosa) navržené ďáblickým školkařem Josefem Vikem. Lípa malolistá roste přirozeně na živných, svěžích půdách s dostatkem humusu, často dosti skeletovitých, na stanovištích, kde je vyšší vzdušná vlhkost. To vše ji v městských ulicích chybí, a pokud se k tomu přidá ještě zasolení posypovou solí a přízemní ozón, dozajista nebude mít její
výsadba dlouhou perspektivu. Lípa malolistá patří především na náš venkov, a pokud se rozhodneme ji použít do městské zástavby, je nutné brát zřetel na její nároky a mít na paměti, že oslabené stromy jsou pak více napadány škůdci a chorobami. Usednutí na lavičku pod stromem silně napadeným mšicemi, které produkují velké množství medovice, a následné odlepování je velkým zážitkem.
Kromě mšic se můžeme často setkat i s listovou skvrnitostí způsobenou houbou Gloeosporium tiliae nebo s hálkami nebo jinými deformacemi způsobenými vlnovníkem lipovým či bejlomorkou. Pilatka lipová svým žírem ponechává z listu pouze skelet, klíněnka lipová pak vytváří v ploše listu miny. Všechna tato napadení vedou k předčasnému opadu a pohled na holý strom na začátku září není to, o co v našich městech usilujeme. Vzhledem k tomu, že je lípa náš národní strom, snažíme se ji někdy použít za každou cenu. Je třeba mít na mysli, že ne vždy platí: „Pravda a lípa vítězí“.
Absolvent oboru Zahradní a krajinářská architektura na ZF MZLU v Lednici, pracuje ve Školním lesním podniku v Kostelci nad Černými lesy jako školkař.
