Pěstovaný sortiment lip II. Tilia platyphyllos Scop. – lípa velkolistá

Ondřej Ottomanský

Snad pro svůj název „velkolistá“, který v mnoha lidech vzbuzuje něco exotického, je dnes opomíjeným domácím druhem. Přitom mezi nejstaršími exempláři převažují právě lípy velkolisté, které se dožívají vyššího věku a dorůstají větších rozměrů než lípa malolistá.

Na první pohled se dospělé stromy od předchozího druhu (Tilia cordata – ZPK 3/2013, pozn. red.) liší především řidší korunou, která spolu s většími listy vytváří stromy s hrubší texturou. Květy rozkvétají o dva týdny dříve, a pokud oba druhy v kompozicích kombinujeme, můžeme dosáhnout mnohem delšího „vonného“ efektu nebo alespoň prodloužit včelí snůšku. I přes svá specifika jsou si stanovištně v rámci ČR oba druhy dosti podobné. Velká variabilita tohoto druhu vedla botaniky k odlišování několika geografických poddruhů, které se kromě areálu rozšíření liší oděním listů a letorostů. Pro zahradnickou praxi však jejich rozlišování nemá velký smysl.

Historie kultivarů lípy velkolisté začíná pravděpodobně již v hlubokém středověku. O vzniku nejstaršího pěstovaného kultivaru, který se označuje jako T. p. ’Cochleata’ nebo častěji jako T. p. var. cucullata, se traduje stará pověst. Když husité na podzim roku 1420 napadli cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně, vyvraždili všechny mnichy, kteří neutekli, a to mimo jiné i pověšením na lípu, která stávala u bývalého kostela sv. Markéty. Na památku těchto mnichů se pak na lípě objevovaly listy ve tvaru kápě (listy na bázi srostlé). Ve skutečnosti si cisterciáčtí konvrši tuto lípu přivezli s sebou z Porýní, když se ve 14. a 15. století na našem území usazovali, a bylavysazována i u ostatních významných objektů tohoto řádu (Kutná Hora – Sedlec, Zbraslav). Dnes u vstupu do nádvoří kláštera ve Zlaté Koruně roste jedinec této lípy, na kterém se kápovité listy objevují velmi sporadicky. Pouze o kousek dál, uprostřed nádvoří kláštera, roste malý nenápadný stromek lípy velkolisté s nepravidelně laločnatými listy. Tento kultivar je v literatuře poprvé zmiňován již v roce 1835 pod názvem ’Laciniata’ a od té doby se dočkal celé řady obměn v intenzitě členění listů, různém vzrůstu či tvaru koruny. Mezi těmito selekcemi
najdeme i české výpěstky – zakrslý semenáč kultivaru ’Laciniata’ vyselektovaný J. Krčou v bývalých žehušických školkách, který je dnes pěstován pod názvem ’Laciniata Herynek’, a průhonickou lípu pojmenovanou po tehdejším vrchním komisaři Státních výzkumných ústavů zemědělských (později přednostovi Státního výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích) Bohumilu Kavkovi – ’Kavkaiana’, popsanou v roce 1933 Prokopem Weltzem v průhonickém parku. V Průhonicích dnes roste starý exemplář zakrslého vzrůstu (7,5 m vysoký a téměř tak široký), který se však nenachází v oddělení, kde byl původně popsán, ale o pár metrů dál v oddělení sousedním. Zda se jedná o „bájný“ kultivar ’Kavkaiana’, lze dnes pouze spekulovat. S letitými exempláři kultivaru ’Laciniata’ se můžeme setkat v celé řadě zámeckých a městských parků, jelikož patřil k oblíbenému sortimentu přelomu 19. a 20. století. Je třeba však počítat s tím, že pod jednotným názvem ’Laciniata’ se dnes pěstuje celá řada odlišných klonů. Do skupiny kultivarů s odlišným tvarem listů patří i ’Vitifolia’ s výraznými zašpičatělými laloky listů. Tato morfologická odchylka je dosti častá a můžeme se s ní setkat u mnoha jedinců Tilia platyphyllos ve volné přírodě, ale i u některých ostatních druhů lip. Také T. p. ’Compacta’ nese takovéto listy. Nejstarší exemplář roste od roku 1930 v arboretu De Dreijen v nizozemském Wageningen a v literatuře je opakovaně uváděn s velikostí 2 m ve 30 letech s kulovitou korunou. Mladé rostliny rostou skutečně velmi pomalu, jarní přírůst není příliš vitální a slušného olistění dosahuje až při červnovém přírůstu. Původní exemplář, byť dnes silně zastíněn okolními stromy, dosahuje výšky 12,5 m.

Ani lípa velkolistá se ve svém sortimentu nevyhnula výběru stromů s pravidelnou korunou vhodných pro alejové výsadby. Již v polovině 19. století byl popsán kultivar ’Pyramidalis’, který byl s později uváděným pojmenováním ’Fastigiata’ používán pro celou řadu odlišných klonů. Prvním, dnes jasně vymezeným klonem z této skupiny kultivarů je ’Örebro’, objevený před rokem 1935 ve stejnojmenném švédském městě Gustavem Karlssonen (ředitelem zdejšího městského zahradnictví), paradoxně těsně za severní hranicí přirozeného areálu rozšíření lípy velkolisté. Odtud pak rouby putovaly do školky K. A. Lundströma v Östansjö, který zaslal v roce 1938 několik mladých stromků řediteli městských parků v Haagu Simonu Godfriedu Albertu Doorenbosovi (ten se mimo jiné proslavil především šlechtěním pámelníků – dnes v sortimentu Symphoricarpos x doorenbosii ’Mother of Pearl’ a kultivary ’Magic Berry’ nebo ’White Hedge’).

Symphoricarpos x doorenbosii ’Mother of Pearl’ a kultivary ’Magic Berry’ nebo ’White Hedge’). V roce 1945 se již pěstoval v mnoha nizozemských školkách a je zde doposud velmi oblíben. V Nizozemí pak vznikly i další selekce. Významnou roli v zavedení nových dřevin do pěstování sehrála školka Koninklijke Boomkwekerijen Alphons van der Bom v Oudenbosch, kde od roku 1949 působil P. L. M. van der Bom mladší, který v rámci výměnného programu „Netherlands – United States Urban Tree Exchange Program“, na kterém se ze strany USA podílel především školkař E. H. Scanlon, introdukoval do Evropy mnoho amerických selekcí, mezi nimiž byla i Tilia cordata ’Rancho’. Z vlastních selekcí pak uvedl na trh Tilia platyphyllos ’Delft’, která se stala běžnou součástí sortimentu zdejších školek. To platí i o T. p. ’Naarden’ z dílny NAKB (Nederlandse Algemene Keuringsdienst voor Boomkwekerijgewassen, dnes fungující jako Stichting Nederlandse Algemene Kwaliteitsdienst Tuinbouw – výzkumné pracoviště pro zahradnictví). V osmdesátých letech minulého století vzniklo více takových selekcí nejen v Nizozemí, které se doposud tolik v pěstování nerozšířily.

Jednou z novějších lip, která je dostupná i na českém trhu, je T. p. ’Zelzate’, kterou objevili Frans a Koen DeMartelaer v belgickém Zelzate mezi dvouletými semenáči určenými pro letní roubování. Tato lípa roste velmi pomalu, zpočátku z užší korunou s vystoupavými větvemi, později s korunou kulovitou.

Jedinci lípy velkolisté mají většinou letorosty na osluněné straně v odstínech vínové barvy srovnatelné například s letorosty kultivarů Cornus alba, najdou se však stromy s letorosty zelenými nebo dokonce žlutozelenými jako u Cornus stolonifera ’Flaviramea’. Tato dvě odlišná zbarvení reprezentují kultivary lip ’Rubra’ a ’Aurea’ poprvé popsané v roce 1755 a 1834. V roce 1903 uvádí L. Beissner v Handbuch der LaubholzBenennung (str. 339) lípu pod názvem ’Aurea Nova’ od významného českého zahradníka Vojtěcha Maška, zámeckého zahradníka knížete Kamila Rohana na Sychrově, který si v roce 1871 založil vlastní zahradnický závod v Turnově. Sám Mašek tuto lípu uvedl na trh pod označení ’Pyramidalis Aurea’. Klon s hustou korunou s letorosty žlutozelenými v mládí s větvemi výrazně vystoupavými, který lze přisuzovat Maškovi, se pěstuje v evropských školkách dodnes. Barevnost letorostů vyniká pouze u mladých rostlin nebo rostlin pravidelně ošetřených řezem, proto je vhodné použít tyto kultivary do tvarovaných prvků, které jsou zároveň plně osluněny a zdůraznit je kontrastním pozadím.

V sortimentu školek můžeme najít také zakrslý kultivar ’Pannonia’, který se prodává jako malokorunný strom roubovaný na kmínek. Horní část koruny starších exemplářů je víceméně kulovitá, zatímco v dolní části rostou větve vodorovně nebo přepadají. Tyto stromky působí spíše nevzhledně než zajímavě a pro další rozšíření je nelze doporučit.

I přes množství kultivarů, které se mnohdy přeceňují, zůstává lípa velkolistá ve svém původním druhu jednou z nejdůležitějších dřevin našeho venkova. Spolu s lípou malolistou je neodmyslitelnou součástí sakrálních staveb, pomníků, a vesnických stavení. Tam by především měla směřovat i nadále, ne však jako pravidelná selekce cizího původu, ale jako semenáč našich starých lip.

Absolvent oboru Zahradní a krajinářská architektura na ZF
MZLU v Lednici, pracuje ve Školním lesním podniku v Kostelci nad Černými lesy jako školkař.