ZPK 1/2026
Autor: Marie Straková
Haldy jsou často vnímány jako nehostinné pozůstatky průmyslové éry, zatímco jejich neocenitelný význam pro krajinu a město zůstává spíše potlačen. Tito krajinní obři v Ostravě představují jedinečný fenomén, který nese svědectví o společnosti minulé doby. Zároveň disponují nevyužitým potenciálem pro směřování budoucí identity města. Jaká jsou úskalí pro obnovu, co představuje potenciál hald a proč je hodnotné začlenit je do organismu města?
Stávající praxe zpracování projektů v obcích i v krajině, které jsou podpořeny různými dotačními tituly, zahrnuje ve velké míře využívání travinobylinných směsí. Požadavky na ně kladené jsou často velmi přísné, ať už se jedná o dodržení přesného složení druhů, které ani nejsou v dostatečném množství na trhu k dispozici nebo na zastoupení vysokého podílu jetelovin ve směsi s odůvodněním potřeby nektarodárnosti bez znalosti rychlosti vývoje a konkurenční schopnosti jednotlivých druhů rostlin v porostu navzájem. Firmy ani obce většinou nedisponují vhodnou technikou pro správné kosení a sklizeň lučních porostů, takže veškerá péče se scvrkne na pravidelné mulčování. Výsledkem může být stav, kdy obce vynaloží velké prostředky na osivo, realizaci nebo péči o nově založené trávníky, ale výsledek nesplňuje očekávání. Předejít alespoň některým problémům při zpracování a dodržení zadání projektu může být znalost standardů a norem, které jsou sice často úzce zaměřené, ale již respektují současnou potřebu vnímání modrozelené infrastruktury, citlivý přístup ke krajině z pohledu ochrany přírody, zvýšený požadavek na pestrost rostlinných i živočišných druhů v obcích, a to vše při zachování funkčnosti trávníku. Předkládaný příspěvek si Vám dovoluje nabídnout pro vaši potřebu správců zeleně přehled aktuálních metodických publikací týkajících se travních a travinobylinných porostů. Většina je pro zájemce dostupná, některé dokonce ke stažení na internetu.
Metodika Trávníky a květnaté louky v památkách zahradního umění
Byla vydána v roce 2015 Národním památkovým ústavem, Metodickým centrem zahradní kultury v Kroměříži. Památkově chráněné stavební objekty se nacházejí ve většině obcí a měst a v metodice uvedená doporučení je možné využít jak v péči o stávající plochy kolem těchto objektů, tak při snaze o obnovu či založení dobově věrných zahrad z různých etap vývoje zahradního umění. Metodika je primárně zaměřena na analýzu použití travinobylinných porostů v kontextu jejich vzhledového působení v jednotlivých etapách vývoje zahradního umění, od středověku do konce 19. století.
Standard Krajinné trávníky
Vydaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je platný od roku 2018 a je určen pro obnovu a zakládání travních porostů plnících především mimoprodukční funkce. Definuje způsoby zatravnění vedoucí ke zlepšení ekologických vlastností krajiny s ohledem na funkčnost porostů a při současném respektování jejich druhové pestrosti. Pokud výše uvedené zjednodušíme, znamená to, že pokud je cílem (prioritou) při zatravnění funkčnost porostu v krajině, např. protierozní technické řešení, je tomu nutné přizpůsobit složení porostu (vyšší podíl trav ve směsi, vyšší výsevek apod.) a následnou péči. Naopak je-li prioritou zvýšení biodiverzity, zastoupení bylin ve směsi je vyšší. Naprosto nezbytné je pak kosení s odstraněním a důkladným vyhrabáním pokosené biomasy. Standard se věnuje také štěrkovým trávníkům.
Travní porosty v CHKO Moravský kras a zásady jejich údržby
Zakládání, obnově a péči o regionální a druhově obohacené travinobylinné porosty se částečně věnuje také praktická příručka pro zemědělce, vlastníky a uživatele pozemků, Travní porosty v CHKO Moravský kras a zásady jejich údržby, kterou vydal Zemědělský výzkum, spol. s r.o. v roce 2024. Přestože se jedná o doporučení pro jednu konkrétní oblast (Moravský kras), jsou zde popsané postupy a technologie velmi dobře přenositelné do jiných regionů, zvláště tam, kde se správci zeleně v extravilánu obcí setkávají i se zemědělskou činností vlastníků nebo uživatelů pozemků ve svých katastrálních územích.
Vysazování a péče o silniční vegetaci – TP 99
Silniční doprovodná zeleň, nebo přesněji silniční vegetace, je běžná součást životního prostředí nebo veřejného prostranství v každé obci. Lemuje stezky od nepaměti, provází člověka na cestách po celý život a více či méně na každého působí. S účinností od 1. března 2025 vešly v platnost po více než třiceti letech nové Technické podmínky Ministerstva dopravy – Vysazování a péče o silniční vegetaci – TP 99, které trávníky rozdělují, podobně jako Standard AOPK Krajinné trávníky, na plochy technického charakteru (prudké svahy, střední dělící pás, štěrkové trávníky) a trávníky přírodního charakteru (s podílem bylin v rovině, na mírných svazích, skalnatých zářezech, bylinné trávníky). Podle TP 99 je v chráněných územích podél komunikací nutné vysévat dle dostupnosti regionální směsi nebo druhově obohacené směsi. Kromě podrobného popisu různých způsobů založení trávníků (výsev, přísev, pokládka koberců apod.) a jejich následné péče, je pozornost věnována také přírodě blízkým způsobům založení travinobylinných porostů (regionální směsi, kartáčování osiva, zelené seno, výmlat). V přílohách jsou uvedeny také příklady složení směsí vhodné pro jednotlivé kategorie trávníků podél komunikací.
Travní a travinobylinné porosty
Je koncepční metodický podklad pro celopražsky významné parky ve správě Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy, který v Luhačovicích na konferenci SZKT v roce 2024 představila Ing. Alice Dědečková. Publikace obsahuje podrobné kategorie jednotlivých typů travních a travinobylinných porostů s obecným popisem péče a všeobecné podmínky při jejich péči. Originalita tohoto oborového díla spočívá především v pojmenování dvanácti kategorií porostů, a to trávníků parterových, pobytových, parkových, pro psí zóny, podrostových, štěrkových, bylinných, květnatých luk, travinobylinných s cibulovinami, na březích, v litorálu a konečně také kategorie ruderálního porostu. Především přiznání skutečnosti, že i ruderální porost má ve veřejné zeleni své místo a vyskytuje se, přičemž vyžaduje také potřebnou péči, je velice odvážné a dříve fakticky nemožné. Nově jsou zde zpracovány trávníky pro psí zóny a do podrostu. Velmi potřebná je znalost péče o travinobylinné porosty s cibulovinami, což je téma většiny správců zeleně v osvícených obcích.
Závěr
Ze všech výše uvedených materiálů vyplývá, že pro stanovení vhodné následné péče o trávníky je na začátku nutné správně pojmenovat typ trávníku, resp. všechny travnaté plochy v obcích a městech zařadit do správné kategorie podle typu a intenzity využívání, aby bylo možné stanovit potřebnou následnou péči a tomu odpovídající náklady tak, aby byla kvalita trávníku s ohledem na jeho prioritu zachována.
Ing. Marie Straková, Ph.D.
Absolventka Agronomicke fakulty MENDELU v Brně, od roku 2005 spolumajitelka firmy Agrostis Travniky, s.r.o. Kromě travnikařstvi a travnich porostů se věnuje take ekologicke obnově krajiny. Navrhuje technicka řešeni do projektů krajinne architektury, vč. rekultivaci, protierozni ochrany, zvyšovani biodiverzity apod. Je spoluautorkou metodik a standardů pro NPU, ŘSD a AOPK.
