Testování odolnosti kultivarů jilmů vůči grafióze

Lucie Zemánková, Miloň Dvořák, Libor Jankovský

Jilm je krásná dřevina s významnou historickou, kulturní a uměleckou hodnotou. Dobře se adaptuje na nepříznivá stanoviště v městském prostředí, podél komunikací a v návětrných oblastech. Díky těmto vlastnostem jilm býval významnou a typickou součástí městských ulic, parků a venkovské krajiny v mnoha evropských zemích. K zásadnímu zlomu došlo v první polovině 20. století, kdy se objevila choroba označovaná v české literatuře jako grafióza jilmů nebo holandská nemoc jilmů, která zapříčinila rapidní pokles jilmové populace na celé severní polokouli.

Původcem této vaskulární mykózy jsou vřeckovýtrusé houby Ophiostoma ulmi (Buism.) Nannf. a Ophiostoma novo-ulmi Bras. Endoparazitická houba je přenášena podkorním hmyzem z rodu Scolytus (bělokaz), jehož zástupci si většinou pro místo svého rozmnožování vybírají oslabené nebo čerstvě poražené a neodkorněné jilmy. Čerstvě vylíhlí brouci, kteří pak často nosí na svém těle i uvnitř zažívacího ústrojí konidia grafiózy, vyhledávají nový, vhodný zdroj obživy. Zalétávají do korun zdravých stromů, kde se zavrtávají v paždí dvou až čtyřletých větviček. V infikovaných větévkách rozvíjí houba své mycelium, odkud následně proniká cévními svazky jarního dřeva a ucpává je. Tím je narušen vodní režim a dochází i k porušení vedení látek důležitých pro strom. Ten pak buďto pozvolna odumírá – větve usychají od okraje koruny až ke středu po mnoho let – nebo náhle uschne uprostřed vegetace, přičemž svinuté listí hned neopadává, ale zůstává na stromě až do zimního období.

V dnešní době je existence jilmů silně ohrožena. Jediný účinný a ekonomicky přijatelný způsob omezení šíření grafiózy spočívá v odstraňování a redukci hmyzích vektorů a zdrojů infekce. Metoda, která by vyléčila již napadené stromy, nebyla doposud nalezena. Z toho důvodu se jako přijatelnější možnost jeví předběžná opatření, která by vedla k znovunastolení přírodní rovnováhy mezi jilmem a patogenem. Jančařík (1999) doporučuje zvýšení rezistence jilmové populace, které lze dosáhnout zejména šlechtěním. Jelikož jsou naše domácí jilmy, zejména Ulmus glabra a Ulmus minor, velmi náchylné na tuto vaskulární mykózu, je vhodné používat kultivary jilmů, které jsou odolné vůči grafióze a zároveň jiným chorobám, škůdcům a negativním faktorům prostředí. Doposud se podařilo vyšlechtit několik odolných klonů s vysokým stupněm rezistence ke grafióze jilmů. Bohužel žádný z těchto kultivarů nebyl doposud testován v podmínkách České republiky, a proto hlavní myšlenkou našeho výzkumu bylo
vyzkoušet několik z nich.

Materiál a metody

Pro sledování odolnosti jilmů ke grafióze bylo vybráno osm různých taxonů jilmů ve věku tři až čtyři roky. Minimální věk tři roky a růst na pokusné ploše alespoň jeden rok zabezpečují reprezentativnost pokusu pro dospělé jedince. Náchylnost ke grafióze se sice do určitě míry během let u daného stromu mění, ale bylo zjištěno, že po třetím roku růstu již ne zásadně (SOLLA et al., 2005b). Dne 31. 3. 2009 bylo na pasece LZ Židlochovice vysazeno od každého taxonu deset jedinců. Prostokořenný sadební materiál poskytla firma Arboeko s. r. o. Pro inokulaci, která proběhla 8. 6. 2010, bylo vybráno vždy šest zdravých a dobře rostoucích jedinců od každého taxonu. Jeden se ponechal jako negativní kontrola a zbylých pět bylo naočkováno kmenem M3 (O. novo-ulmi, izolován M. Dvořákem v květnu 2008 v Brně-Komárově). Na ostří nože se nanesly dvě kapky suspenze a provedl se zářez na severní straně v polovině koruny. Podle metodiky, kterou publikoval Solla et al. (2005a), proběhla kontrola testovaných stromů po čtyřech, deseti, šestnácti týdnech a nakonec po jednom roce od inokulace. Při kontrolách se infikace O. novo-ulmi hodnotila stupněm odlistění koruny. Defoliace byla hodnocena dvěma nezávislými odhadci a zaznamenávána v desítkách procent. Pro jen nepatrné poškození koruny bylo zavedeno hodnocení do pěti procent. (obr. 2)

Výsledky a diskuze

Náš domácí jilm Ulmus glabra byl zařazen mezi testovací materiál za účelem srovnávacího standardu. Již po čtyřech týdnech od inokulace se projevily výrazné známky odumírání. Při kontrole v desátém týdnu byly u některých jedinců zpozorovány kmenové výmladky na bázi kmene, které odumřely v následujícím vegetačním období. Při kontrole v červnu následujícího roku čtyři stromy zcela odumřely a pátý v průběhu léta 2011.

Ulmus ’Camperdownii’ byl objeven kolem roku 1840 ve formě zmutované větvičky nadlesním Davidem Taylorem z Camperdownského panství ve Skotsku. Svůj obdiv a malebný dojem si získal zejména díky svému habitu s kaskádovitě převislými větvemi, které jsou často pokroucené a v dospělém věku dosahují až k zemi. Bohužel jeho použití je značně limitováno grafiózou. Stejně tak jako u domácího jilmu horského naočkované stromy velmi rychle reagovaly na přítomnost patogenu, který se ve většině případů velmi rychle rozšířil do celé koruny. Citlivost ke grafióze jilmů je podložena nejen zjištěnými výsledky v rámci našeho výzkumu, ale i testy, které provedl White et al. (2002).

Dále byl mezi testovací materiál zařazen holandský kultivar Ulmus ’Columella’ vypěstovaný výzkumným ústavem ve Wageningenu. V našich infekčních testech dosáhl tento kultivar velmi uspokojivých výsledků. Pouze v jednom případě se přítomnost patogenu projevila lehkou defoliací, která se dále nerozvíjela, naopak, koruna byla po 16 týdnech od inokulace téměř plně regenerována. Jako kultivar s vysokým stupněm rezistence ke grafióze ho označují i jiní autoři, například Heybroek (2009), Brookes (2010), Hiemstra et al. (2005) nebo Bilz (2006).

Holandské kultivary ’Lobel’, ’Dodoens’ a ’Plantijn’, vyšlechtěné v roce 1973, stejně tak jako ’Clusius’, jenž vznikl v roce 1983, se podle světových výzkumů řadí mezi středně odolné vůči Ophiostoma novo-ulmi. Tuto myšlenku potvrzují některé výzkumy, jejichž výsledky zveřejnil např. Hiemstra et al. (2005), Bilz (2006), Heybroek et al. (2009). Poněkud odlišné výsledky zveřejnila francouzská instituce INRA (Pinon, 2007). Podle jejich testů jsou ’Lobel’, ’Dodoens’ a ’Clusius’ málo odolné vůči O. novo-ulmi a hodnotí je stupněm rezistence 1 z 3. Zatímco ’Plantijn’ je podle této instituce o jeden stupeň odolnější, tedy středně odolný.

V infekčních testech prováděných na výzkumné ploše LZ Židlochovice bylo dosaženo poněkud odlišných výsledků. Kultivary ’Lobel’ a ’Dodoens’ se skutečně chovaly jako středně odolné vůči grafióze. ’Lobel’ nereagoval vůbec na přítomnost patogenu u dvou vysazených jedinců, jeden strom reagoval výrazněji až po jednom roce od umělé inokulace a jeden již při první kontrole. ’Dodoens’ neprojevil žádné symptomy chřadnutí u jednoho stromu, ve třech případech byly po jednom roce zaznamenány pouze nepatrně a stejně tak jako u předchozího kultivaru jeden strom výrazně na houbu reagoval už ve čtvrtém týdnu od inokulace. O něco lepších výsledků dosáhl ’Plantijn’. V následujícím vegetačním období od inokulace byla přítomnost grafiózy zřejmá pouze u jednoho jedince, jehož defoliace odpovídala 40 procentům. Výborných výsledků dosáhl o deset let mladší kultivar ’Clusius’. Po jednom roce od naočkování O. novo-ulmi ani jeden z pěti vysazených stromů nejevil žádné příznaky přítomnosti této patogenní houby. Nezaznamenali jsme, že by ’Clusius’ takto výborně uspěl v jiných testech prováděných ve světě. Naopak jak už bylo zmíněno výše, na základě francouzských testů byl hodnocen jako málo odolný. Proto je velice pravděpodobné, že by tomuto kultivaru mohlo svědčit naše kontinentální klima, ve kterém by při pěstování zvládl obstát proti této endoparazitické houbě.

Posledním testovaným kultivarem je Ulmus × hollandica ’Wredei’. V našem testu reagovaly na přítomnost patogenu všechny vysazené stromy již ve čtvrtém týdnu od inokulace. Při kontrolách nebylo zaznamenáno šíření grafiózy do jiných částí koruny, než do které bylo inokulum naočkováno. Grafióza se tedy nešíří proti směru transpiračního proudu a včasným vhodným ořezem ji lze účinně tlumit. Dokonce ve třech případech koruna sama částečně zregenerovala.

Závěr

V rezistenčních testech nejlépe uspěly holandské kultivary Ulmus ’Columella’ a Ulmus ’Clusius’. Kultivary Ulmus ’Lobel’, Ulmus ’Dodoens’, Ulmus ’Plantijn’ a Ulmus × hollandica ’Wredei’ lze pěstovat v oblastech, kde není grafióza masově rozšířena. I v takových případech je ale nutné sledovat zdravotní stav stromu a v případě zjištění prvních příznaků provádět řez hluboko do zdravé koruny. V podmínkách neustálého ataku hmyzích přenašečů, a tedy opakované infikace, by tyto kultivary neobstály. K okrasné výsadbě naprosto nevhodné jsou jilmy Ulmus ’Camperdownii’ a pochopitelně Ulmus glabra, které na tuto patogenní houbu reagují poměrně rychle po napadení a nenávratně jí podléhají.

Studentka Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity – oboru Management zahradních a krajinářských úprav. Testováním odolnosti kultivarů jilmů vůči grafióze se zabývala v rámci bakalářské práce pod vedením Ing. Miloně Dvořáka, Ph. D., který pracuje jako odborný asistent Ústavu ochrany lesů a myslivosti na Lesnické a dřevařské fakultě.